Kruh se uzavírá
Port Albert, Wilsons Promontory, Melbourne
22.3.2003
- Kempař měl pravdu, po ránu nebylo po včerejších mracích ani památky a koukalo na nás sluníčko. Pozorovali jsme černé labutě, ibise i bílého ptáka vzledu husy s dlouhým placatým zobákem, jak se krmí v zátoce za odlivu hned od vchodu našeho stanu. Abychom se po ránu zahřáli, sbalili jsme všechny věci a vydali jsme se na prohlídku pidiměstečka.
Naše včerejší fish-and-chips kavárna vypadala i za sluníčka moc útulně, ale měli zavřeno. Ještě jsme vyfotili jeden z nejstarších obchodů ve Viktorii a vydali jsme se směrem do národního parku Wilsons Promontory. V průvodcích o něm psali, že je jedním z nejoblíbenějších a také že je tam hodně zvířat. A tak jsme se docela těšili.
První zvíře jsme viděli asi 10 km po vjezdu do parku. Byla to docela velká koala na kraji silnice a nevypadala zrovna zdravě. Už u ní stálo jiné auto a snažili se dovolat rangerům, ale v parku, jako obvykle, nebyl mobilní signál. My jsme se nabídli, že dojedeme k bráně parku, aby poslali zvířecí záchranku. Když jsme se vraceli od brány, potkali jsme cestou blikající auto, takže naše zpráva došla cíle. Pak už jsme se snažili vychutnávat si bytí v národním parku. Nebylo to ale jednoduché.
Cestou na jih se nám nabízely se docela pěkné výhledy na různé pláže, a tak jsme občas zastavili a vyšli na kratší procházku. Nejkrásnější zastávka byla pláž Picnic Beach, kde byly krásné balvany tvořené spousty malých kamínků a skvělé vlny na surfování, ale taky strašně studené moře.
Když jsme dojeli do "centra" parku, městečka, spíš maxikempu Tidal River, snažili jsme se najít stezku značených vycházek. Podařilo se nám to ale až na třetí pokus a už jsme nebyli moc nadšení. Lidí bylo v okolí opravdu hodně, a tak nám bylo jasné, že zvířat asi moc neuvidíme. Pouze všudypřítomní racci a pár kormoránů nám dělali společnost. Po delším úsilí jsme našli cestu na vyhlídku, bylo to docela daleko, sice ve stínu, ale zas až tak nás to nenadchlo. Slyšeli jsme zpívat hodně různých ptáků, ale také díky křoví, které nás stínilo, jsme je neviděli. Původně jsme chtěli v Tidal River bydlet, ale kvůli množství lidí a celkové atmosféře jsme to zavrhli a rozhodli jsme se odjet z parku dřív.
Chtěli jsme vidět nějaká další zvířata, a tak jsme se vydali zpět na sever směrem k přírodnímu letišti, které je na okraji parku. Tam se na nás usmálo štěstí, protože se poblíž v trávě procházeli velicí emu a také klokani. Zajeli jsme ještě na první vyhlídku k severnímu okraji parku, kde bylo klokanů ještě víc. Na další procházku jsme už nešli, protože den se krátil a my jsme potřebovali dojet do kempu. Petr si moc přál vidět wombata a on se nám opravdu ukázal. Je to takový černý praso-jezevec, ale než jsme zastavili, otočili se a připravili foťák, tak zase utekl do lesa. Místo skutečného wombata máme tedy jen výstražnou značku.
Jeli jsme směrem na Melbourne, ale v Dandenongu, kde jsme chtěli bydlet, měli všechna místa obsazená, takže jsme byli nuceni dojet až přímo do Melbourne. Kemp, do kterého jsme se dovolali, byl na severu města a my jsme přijížděli z jihovýchodu. Dostali jsme se na dálnici, jejíž část je placená pouze elektronicky a my jsme neměli známku ani denní jízdenku, takže jsme raději hned z dálnice sjeli a dál se motali v uličkách. Petr ale dobře zanavigoval a do kempu jsme dorazili skoro načas.
Ohlasy a vzkazy k článku (
Počet příspěvků: 1
)
Článek zobrazen: 2270 x
| |
|
k-gallery.cz hostuje na serveru
Čtení pro iPad
Novostavby Online
|