 |
||||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||||
|
Po písku i vodě Fraser Island  8.3.2003
- Předchozí večer jsme si z kempu zamluvili výlet terénním autobusem na písečný Fraserův ostrov, a tak jsme museli ráno vstávat dost brzo, což po dlouhém večeru s kamarády nebylo zrovna příjemné. Už v osm ráno se objevil náš průvodce a řičič, Yogi, s velkým zelenožlutým terénním obrem, naložil nás a spoustu dalších lidí a vydali jsme se na cestu do přístavu. Bylo to jen pár kilometrů, ale jízda v terénním tanku-autobusu byla docela legrační. Z pevniny jsme museli přejet jen asi 200 metrů na ostrov, ale když jsme se před pláží ocitli místo asfaltu na lesní cestě, tušili jsme, že slovo "přístav" nebude jen tak. Hovořit o přístavu opravdu nebylo příliš na místě, protože to byla jen písečná pláž, kde nebylo vůbec nic, jenom střídavě přes úžinu přeplouvaly tři trajektíky, které polykaly a vyplivávaly čtyřkolky a větší terénní vozidla. Zdálo se, že ani neexistuje jízdní řád, prostě, která loď má zrovna volno, tak dané auto, autobus, nabere. Za dvě minutky jsme se ocitli na největším písečném ostrově světa, naskákali jsme do tanko-busu a vzhůru za dobrodružstvím. Plán sliboval, že pojedeme po pláži, ale protože zrovna skoro vrcholil příliv a nebylo by bezpečné jet po pláži, jeli jsme první kus cesty po hrbolaté vnitrozemské silnici, kde původně snad býval i asfalt. Z asfaltu zbyly jen maličké nepravidelné fleko-ostrůvky, které dopravu spíš zhoršovaly, než usnadňovaly. Po pár kilometrech natřásání vnitrozemím to Yogi přeci jen stočil na pláž, kde jsme se řítili tak rychle, jak jen to našemu zelenožlutému obrovi šlo, protože příliv a vlny nám šly do boku, totiž po krku. Yogi ale cestu dobře zná, a tak jsme vlnám dovolili jen občasnou spršku předního skla a nikoliv to, že by nám sebraly písek od kola busu. Asi po hodině jízdy od přístavu jsme se dokodrcali až do rezortu Eurong, kde byla v kantýně přestávka na svačinu - čaj a ovoce. Pak pokračovalo natřásání vnitrozemím s několika zastávkami. První věc byla projížďka pralesem po vykotlané cestě a Yogi komentoval, co kde roste za strom. Abychom se úplně neutřásli, zastavil nám u nádherného sladkovodního jezera a doporučil nám koupání - opravdu prima osvěžení. Před obědem nás ještě čekala procházka v deštném pralese. Viděli jsme 2000 let staré kapradiny, varany, spoustu palem a strašlivě nás žrali komáři. V potoce byla tak neuvěřitelně čistá voda, že na fotkách vůbec není vidět. Yogi tvrdil, že ta voda je nejčistší na světě a že je nejlepší na míchání s whisky. No, nezkoušeli jsme to míchat, ani pít, ale možná jsme měli alespoň ochutnat. Na oběd jsme se vrátili do Eurongu (bufetový oběd, moc dobrý) a chtěli jsme se ještě vykoupat v moři, ale Yogi nás zrazoval, že jsou tam žraloci a nebezpečné spodní proudy, takže jsme se po obědě jen chvíli toulali po pláži a lovili co nejlepší fotky vln. Cestu zpět jsme podnikli jen po pláži a zase jsme potkali Šárku s Pepou, kteří si na ten den půjčili čtyřkolku, ale protože my jsme jeli v žlutozeleném obrovi a oni v džípu, pozdravili jsme se s nimi až na trajektu. Společně jsme si ještě udělali výlet na dunu nad kempem, zkoušeli jsme, jestli nepůjde se klouzat (nešlo to) a udělali jsme skupinové foto. Naše cesty se pak už rozešly - oni mířili směr sever do Queenslandu a my konečně do Tin Can Bay. Původně jsme si plánovali, že se vykoupeme a uděláme si klidný večer na pláži, ale zrovna byl odliv a protože je místní pobřeží hodně mělké, tak se místo vody objevovalo bahno a to zrovna nepovzbuzovalo myšlenku na klidný piknik. Zůstali jsme tedy v kempu, který ani neměl vlastní oplocení - byl to takový blok mezi dvěma silnicemi, z nichž jedna byla hlavní a druhá rezidenční. Zajeli jsme co nejvíc dozadu, našli jsme i měkký trávník, ale pak to bylo daleko ke sprchám a vůbec jsme nemohli najít kuchyňku. Po nějaké době hledání jsme zjistili, že existuje pouze malé sezení hned vedle vstupu do kempu. Protože se nám nechtělo vařit na zemi, přesunuli jsme se s částí našeho proviantu až k vjezdu do kempu. Nicméně i přes tyhle "nepříjemnosti" to byl docela pěkný kemp. Už po příjezdu do kempu nás ohlušil řev papoušků (lori), kteří hledali vhodný strom ke spaní. Naštěstí si nevybrali nic blízko našeho stanu. Ale se západem sluníčka nádherně utichli.
Ohlasy a vzkazy k článku (
Počet příspěvků: 0
)
|
|
6.3.2003 Dlouhá cesta na jih Eungella, Rockhampton, Hervey Bay |
|
7.3.2003 K duhovým pískům Hervey Bay, Tin Can Bay, Rainbow Beach |
|
8.3.2003 Po písku i vodě Fraser Island |
|
9.3.2003 Sluneční pobřeží (Sunshine Coast) Tin Can Bay, Noosa Heads, Glashouse Mountains, Brisbane |
|
10.3.2003 Brisbane a vodní svět Brisbane, WetnWild, Gold Coast |
|
11.3.2003 Sluneční pobřeží a zvířata Surfers Paradise, NP Lamington |
|
12.3.2003 Prší, prší, jen se leje Byron Bay, Dorrigo |
k-gallery.cz
hostuje na serveru
Čtení pro iPad
Novostavby Online
| fotogalerie | mapa | hlavní stránka | obsah | odkazy | diskuse | ©K+P Šebkovi 2003 |