Ptakopysku ukaž se
Airlie Beach, Eungella
5.3.2003
- Den jsme zahájili koupačkou v kempovém bazénu a několika jízdami na skluzavce. Posnídali jsme, sbalili jsme všechny saky paky a pak jsme se vydali do města poslat aktualizaci našeho cestovního deníku. Museli jsme také vyzkoušet místní "pláž". On to je de facto bazén, protože Airlie Beach žádnou pláž nemá. V okolí jsou totiž mangrovníkové porosty, a proto je břeh moře bahnitý a ke koupání ne zrovna vhodný. A navíc jsou v moři v tomto období stále žahavé medůzy.
Všechny úkoly jsme během dopoledne splnili, a tak po obědě zavelel řidič "na jih!" a jelo se. Vydali jsme se asi 100 km "níže" do národního parku Eungella. Cesta byla jednotvárná, projížděli jsme po rovnině po rovné silnici mezi poli cukrové třtiny a pastvinami. Křižovali jsme koleje-superúzkokoleje, po nichž se vozí třtina z pole do "třtino-cukrovaru".
Po odbočení do kopců se jednotvárná jízda zázrakem proměnila v rallye. Silnice se hodně zúžila, zkrabatila a pak se skoro zlomila do pravého úhlu. Stoupali jsme 5 km 12% stoupáním a byla to docela síla (asi ve dvou zatáčkách to bylo za první rychlostní stupeň). Každopádně shora byl nádherný rozhled.
Nahoře v sedle trůnila vesnička Eungella a dalších 5 km bylo potřeba dojet k mostu u Broken River (Zlomená řeka :-))), kde dneska budeme spát. Je to v národním parku, takže z komfortu kempů skupiny BIG4 musíme hodně slevit. Na druhou stranu je tu klid, čistý vzduch a v noci bude určitě tma. Jelikož jsme docela vysoko, bude v noci i chladněji. Přijeli jsme neobvykle brzy - kolem půl čtvrté odpoledne a dobře jsme udělali, protože se kemp-tábořiště začal zaplňovat.
Kolem páté jsme vyrazili pozorovat ptakopysky, ale kde nic, tu nic. Jen kachny, klokan, kookabura, krocan-špion a spoustu řvoucích kakadu se žlutou chocholkou. Podle rangerů jsou ptakopyskové nejaktivnější mezi 5 h odpoledne a 8 h ráno. A bylo šest večer a nic, ani ploutvička, zobák, prostě nic. Jen kakadu řvali a poletovali všude kolem nás a hledali strom na přenocování. A to se v průvodcích píše, že ptakopysk je velmi plachý a člověk musí být v absolutním tichu, aby někoho uviděl. Tak to při řevu kakadu tedy zřejmě nepůjde. Abychom zkrátili čekání, šli jsme se projít do "pra"lesa, který byl tentokrát hlavně palmový.Za půl hodiny jsme obešli procházkový okruh a nedočkavě jsme se vrátili na pozorovací místo. Jediní, kdo tam byl, byli čekající turisté a sem tam přeletěl uřvaný kakadu. Před vchodem k pozorovací plošině jsme si všimli hub - vypadaly jako bedly, ale jejich pravost jsme raději nezkoušeli. Na plošině bylo sice dost místa, ale protože jsme si odvykli na blízkost dalších lidí, přesunuli jsme se na most přes řeku, kde nikdo nebyl a mohli jsme tak sledovat oba kousky říčky obklopené rákosím. Občas k mostu někdo přišel s dalekohledem a začal pátrat v rákosí. Docela jsme litovali, že jsme si dalekohled z čech nepřivezli. Přecházením z jedné strany silnice na druhou jsme zabíjeli čas a až těsně před západem slunce se nám dva drobečci ukázali. Chvíli plavali, pak dokonce vylezli i z vody asi 5m od nás, jenže světla na focení ubývalo a se západem sluníčka jsme na ně přestali vidět. Zkusíme to ráno, jestli se třeba neobjeví.
No a nasedli jsme do auta a vydali jsme se na 2 km cestu k našemu tábořišti, kde jsme se uložili do spacáku s vidinou brzkého vstávání.
Ohlasy a vzkazy k článku (
Počet příspěvků: 0
)
Článek zobrazen: 2920 x
| |
|
k-gallery.cz hostuje na serveru
Čtení pro iPad
Novostavby Online
|