 |
||||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||||
|
Prolog Ještě doma 26.1.2003 - Naše velké dobrodružství na jižní polokouli jsme začali plánovat s téměř půlročním předstihem a jak to dopadlo? Vlivem různých okolností jsme byli nuceni cestu posunout, úplně překopat itinerář a vůbec jsme s tím měli dost starostí, ale i radostí. Původní plán procestovat Austrálii a Nový Zéland, to vše za 3 měsíce (98 dní), snad začneme za pár dní naplňovat. A teď se dozvíte, čím vším jsme prošli. září 2002 - plánujeme cestu a zjišťujeme, co musíme všechno zařídit. Tedy letenky, víza, dostatečné finance, způsob dopravy v místě pobytu, vybavení na cestu a tak. Na letenky vyšla "z konkurzu" nejlépe společnost British Airways, za způsob dopravy na jižní polokouili jsme po mnoha konzultacích s literaturou a kamarády zvolili pronájem auta, resp. aut. Koupě "samohybu" by měla své výhody v případě, že je člověk na jednom kontinentě delší dobu než 3 měsíce. Rezervovali jsme tedy letenky a po internetu hledali autopůjčovnu, která nás vyjde nejlevněji, neztratí přitom spolehlivost a bude splňovat, co požadujeme, tj. abychom se s autem dostali, kam chceme. V říjnu 2002 jsme přes čedok podali žádost o australská víza na nejbližší ambasádu, ve Vídni. Těsně před podáním jsme konzultovali s dámou na přepážce, jaké že to vízum vlastně potřebujeme, a že bychom ještě chtěli letět na Zéland a letenku máme s přestupem v Austrálii, tak jestli musíme ještě žádat o transit. Byli jsme ale ujištěni, že ne, že bychom měli v pohodě dostat vízum tak, abychom splnili celou naši cestu. Jenže v půlce listopadu po převzetí pasů bylo všechno jinak. Australské vízum jsme sice dostali hned napoprvé, ale pouze jednovstupé. Tudíž původní plán, že nejdřív poletíme přes Austrálii na Zéland a teprve potom se budeme toulat po Austrálii, nevyšel. Konzultace na australské ambasádě mailem a pak telefonem taky nebyly moc úspěšné - bylo nám řečeno, zařiďte si nové vízum. Jenže byla půlka listopadu, datum odletu bylo stanoveno na 8.1., australské vízum trvá 4-6 týdnů a to jsme ještě neměli vízum na Nový Zéland, jehož vyřízení by trvalo bratru 3 týdny. Hm. To by nešlo vůbec stihnout. Naše mozky zapracovaly a vymyslely, že cestu otočíme - nejdřív tedy pojedeme do Austrálie využít jednovstupé vízum a pak na Zéland s tím, že na Zélandu pořídíme tranzitní vízum nazpátek přes Austrálii. Uvidíme, snad to klapne. Po změně plánu cesty jsme koncem listopadu podali žádost o NZ vízum, jenže se úředníkům nezdála pevnost fólie kryjící fotku v Petrově pasu a musel si tedy zařizovat nový. Navíc jsme se dozvěděli, že nemůžeme mít australské jednovstupé vízum a tranzitní vízum v jednom pase. Takže bylo nutné zařídit další pas i pro Katku. Ovšem na obecním (městském) úřadě to zmotali a dali do Katčina nového pasu špatné číslo, takže byl neplatný. Pasy mezitím odešly na svou cestu pro NZ vízum do Londýna, aniž by chybu někdo zjistil. A byl konec listopadu. Za týden na to ale Katku ve schránce čekalo předvolání ke kontrole cestovních dokladů. S velkým úsilím všech zúčastněných (majitelka pasu, agentura, která zařizuje víza a letenky a kurýr) se podařilo pas vypátrat a dopravit zpět Katce, vyměnit za nový a celý koloběh znovu opakovat. A uběhl další týden a my jsme pořád neměli všechny dokumenty k tomu, abychom mohli odletět, respektive platit letenky. Prosinec vypadal celkem slibně do okamžiku, kdy si Katka hnula se zády a lékaři objevili, že je to vyhřezlá plotýnka. To bylo 15.12., letenky se měly platit 22.12. a NZ víza a naše pasy byly někde na cestách. A začal další tanec změn - letenky, dovolená, sledování zdravotního stavu a tak. Nicméně už před vánoci bylo jisté, že plotýnka by se měla samostatně a bez operační dopomoci vrátit zpět na své místo a umožnit nám tak cestu o měsíc později. To už ale bylo dost pozdě na přebukování letenky a hodně toho bylo vyprodáno. No, nakonec se vše podařilo dát dohromady, letenky máme, pasy máme i s nyní nepotřebným NZ vízem - dostali jsme ho 16.12. 2002 a od 1.1.2003 víza zrušili. Dobu do nového termínu odletu vyplňujeme různě - Katka střídavě rehabilitací zad a přípravou cesty a Petr prací. A těšíme se čím dál tím víc. A shrnutí? Celkem úspěšně a relativně v klidu se nám podařilo překonat všechny nástrahy, které si na nás vymysleli ať už byrokrati na několika úřadech nebo vlastní zdraví. Takovou cestu je potřeba plánovat s předstihem a i s časovou rezervou. Každopádně nejsme v tomto státě ve stadiu, kdy se jeden den rozhodneme, další zařídíme dovolenou a koupíme letenky, najdeme pas, převedeme peníze na konto a do týdne letíme. Poznámka: Společnost British Airways je prý schopna zajistit i všechna požadovaná víza pro své klienty, ale to jsme se dozvěděli až v okamžiku, kdy jsme měli jedno vízum již hotové, druhé vízum na cestě přes agenturu a letenky přebukované přes agenturu, která nám zajišťovala víza. Tak příště.... Vyplatí se také dopředu zjistit, zda se vaše lety vztahují do "mileage" (prý let přes společnost Quantas se zahrnuje pouze za určitých podmínek), jestli můžete za uletěné kilometry získat bonus, který se dá využít třeba pro evropský let zdarma. Ohlasy a vzkazy k článku (
Počet příspěvků: 3
)
|
|
26.1.2003 Prolog Ještě doma |
|
29.1.2003 Odlet Praha |
|
30.1.2003 První dojmy Vecer v Chinatownu |
|
31.1.2003 Singapurem pěšky v dešti Obchodní centrum Singapuru |
|
1.2.2003 Z ostrova na ostrov Sentosa |
|
2.2.2003 Singapur a internet Singapurské letiště Chiangi |
|
2.2.2003 Noční dodatek Singapur by night |
k-gallery.cz
hostuje na serveru
Čtení pro iPad
Novostavby Online
| fotogalerie | mapa | hlavní stránka | obsah | odkazy | diskuse | ©K+P Šebkovi 2003 |