 |
||||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||||
|
Z ostrova na ostrov Sentosa  1.2.2003
- Ráno bylo pošmourno, ale vypadalo to, že by nemuselo pršet. Proto jsme se rozhodli, že vyzkoušíme v průvodcích uváděné vyhlášené výletní místo - ostrov Sentosa. Od ostrova Singapur ho dělí vzdálenost podobná Nuselskému mostu v Praze. Předchozí den jsme toho nachodili celkem hodně, a tak jsme si chtěli ušetřit jak čas, tak nohy a taky vyzkoušet naši dopravní "permanentku" na SMRT. Protože ale neznáme místní autobusovou síť, postupně jsme obešli všechny autobusové zastávky v okolí hotelu, než jsme našli stanici, v níž by jezdil autobus na Sentosu a ještě byli na správném směru jízdy.V Singapuru jsou totiž skoro všechny ulice jednosměrné, a tak najít, kudy vede linka směrem zpět je někdy docela výkon. Bylo stále zataženo a šedivo, teplo, ale ne moc dusno. Oproti předchozímu dni byl "Nový rok" a všude (skoro všude) bylo zavřeno a v ulicích pár lidí a většinou to byli běloši. číňani asi vyspávají, resp. slaví s rodinou. Správným autobusem jsme se dostali na místo určení, tedy k WTC - Světové obchodní centrum a vydali jsme se hledat lanovku, totiž její nástupní stanici. Lanovka byla sice vidět z daleka, ale protože v okolí WTC zrovna pilně probíhá dostavba a přestavba singapurského maxipřístavu a zároveň taky dostavba další linky "metra", pohybovali jsme se s řadou dalších turistů po staveništi poněkud bezradně. Potřebovali jsme ještě koupit jízdenku na lanovku, ale nezdálo se nám okénko, kde prodávali výhradně celodenní výlety, a tak jsme se rozhodli, že zkusíme loď/přívoz/trajekt. Tu jsme ale po podrobnějším zkoumání také zavrhli a nakonec jsme se vydali na ostrov pěšky. Mezitím se dešťové mraky posunuly pryč, sluníčko ale zůstalo v oparu. Z mostu byl zajímavý výhled na singapurské překladiště plné obrovských kontejnerů. Prý na volném moři denně čeká několik desítek lodí, až budou vpuštěny do speciálních doků na překládku. Na ostrově Sentosa se to jen hemžilo samými chlapy, převážně Indy, a ženy byly výrazně v menšině. Pro začátek jsme se rozhodli projet se jednokolejkou (monorailem) po ostrově a zjistit, kde je co zajímavého. Visutá jednokolejka měla svá nejlepší léta už za sebou, vláček délky tak půlky pražského metra a 2m šířky měl tvrdá dřevěná sedátka, ale my jsme byli rádi, že sedíme a nemusíme chvíli chodit. Projížděli jsme neuvěřitelně zelenou krajinou s výhledy na panorama Singapuru - přístav a mrakodrapy. Na ostrově se lze procházet v lese, studovat život některých zvířat - podzemní mořské akvárium nebo motýlí zahrada, sledovat orchideje anebo jen tak relaxovat, piknikovat, koupat se v moři anebo jezdit na kole, bruslích a tak. Od pohledu nás zábavní zařízení příliš nenadchla, ale rozhodli jsme se, že se půjdeme podívat do delfíní laguny na představení s růžovými delfíny. Ač jsme seděli v první řadě, delfíni byli na digifoťák moc rychlí a fotek z toho moc nevyšlo. Tenhle delfín růžový se narodí šedivý, ale jak stárne, postupně růžoví, tedy ztrácí pigment, aby v dospělosti vypadal skoro jako albín. Docela zajímavé. Součástí vstupenky na delfíny bylo taky mořské akvárium. Bylo umístěno na druhém konci ostrova, a tak jsme se chtěli opět přesunout jednokolejkou relativně pohodlnou. Jenže lidí výrazně přibylo a my jsme museli čekat několik vlaků (jezdily každé 2 minuty), abychom se vůbec mohli přesunout. Při pohledu na další stanice, kde stály frontu snad stovky lidí, jsme se nacpanosti vlaku pak už nedivili. Ovšem tlačenice v akváriu taky stála za to. Všude rodiny s dětmi, kočárky, hordy Indů a všichni se zuřivě snaží ulovit co nejvíc fotek. HRůZA. Snažili jsme se vyfotit mořské koníky, ale moc to nešlo. Jednak kvůli lidem, kteří se cpali a přelévali jako améba, ale taky kvůli pohyblivosti koníků. V popisku k akváriu jsme se mezi jiným dozvěděli, že koník může koukat jedním okem vpřed a druhým vzad, že je schopen pohnout páteří až 35krát za vteřinu a taky že "miminka" nosí sameček. Samička naklade 1 vajíčko samečkovi do vaku a on budoucího potomka donosí. A ještě v den "porodu" se znovu nechá "naočkovat" dalším vajíčkem. Opravdu zajímavě zařízeno. Největší akvarijní zážitek byl asi akrylátový tunel, z něhož šlo pozorovat ryby v jejich "přirozeném prostředí". Byli tam i žraloci, ale nejvíc nás zaujali rejnoci, kteří krásně "létali" a pak dugong - mořská panna. Naštěstí jsme zjistili, že je tunel průhledný jen ze strany člověka k rybě, jinak by se musely ryby zbláznit z toho, co vyváděli japonští, singapurští, hongkongští, ale i indičtí turisté. Ostatně, jak tam bylo plno, lze vidět na jedné z fotek. Množství lidí se s narůstající dobou pobytu v akváriu nesnižovalo, a tak jsme se rozhodli prchnout. Jednokolejku jsme už pro dopravu zavrhli, protože tam byla fronta tak na hodinu a vyzkoušeli jsme autobus, kterým jsme dojeli na místní vyhlídku - Merlion - mořský lev - symbol Singapuru. Vyhlídka byla docela dobrá, ale rozhodně nebyla "dechberoucí", jak to popisovali v průvodcích. Následná procházka zahradami s mozaikovými vodopády taky vypadala na místní standard už značně použitě a zastarale, ačkoliv fotografie v průvodcích o ní hovořily v superlativech. Po tomhle zážitku už se naplno ozval hlad a únava ze Sentozy i z počasí, a tak jsme zchroustali sendvič a vydali se směr hotel, ovšem přes zastávku v zajímavé orchidejové zahradě. Mezi "keři" rozkvetlých orchidejí jsme ani nemuseli předstírat fotografické zaujetí, byla to nádhera. Po orchidejích zbýval jen jeden bod "programu", a to jízda lanovkou zpět do Singapuru. Ovšem opět bylo třeba přesunu na druhý konec ostrova. Monorail beznadějně přeplněn, pěšky daleko a nohy už příšerně bolely, a tak volíme opět autobus. U nádraží potkáváme protagonisty oslavy čínského nového roku. Jsou to kočičí akrobat a někdo, komu my pracovně říkáme čínský bůh srandy, ale nakonec jsme zjistili, že to je bůh štěstí. Akrobatická vložka "kocoura" byla docela nebezpečná - točil salta ve vzduchu bez jakékoliv bezpečnostní podpory na místech tvrdých (asfalt nebo beton) a plných lidí. Po půl hodině čekání konečně přijíždí neklimatizovaný bus bez okenních výplní. Shodli jsme se, že tenhle způsob klimatizace je nám mnohem příjemnější, než stále funící studený vzduch. Den už se chýlil ke konci, z lanovky byl příjemný výhled a tak to byla pěkná tečka za dalším náročným dnem. A až v hotelu zjišťujeme, jak moc jsme se na sluníčku připekli. Vypadáme, jako když nám někdo řádně osmažil hlavu a krk doruda, a to jsme se mazali a sluníčko bylo v oparu.
Ohlasy a vzkazy k článku (
Počet příspěvků: 1
)
|
|
30.1.2003 První dojmy Vecer v Chinatownu |
|
31.1.2003 Singapurem pěšky v dešti Obchodní centrum Singapuru |
|
1.2.2003 Z ostrova na ostrov Sentosa |
|
2.2.2003 Singapur a internet Singapurské letiště Chiangi |
|
2.2.2003 Noční dodatek Singapur by night |
|
3.2.2003 Ptačí park Jurong Bird Park v Singapuru |
|
4.2.2003 Různé tváře Singapuru čínské zahrady a Indická čtvrť v Singapuru |
k-gallery.cz
hostuje na serveru
Čtení pro iPad
Novostavby Online
| fotogalerie | mapa | hlavní stránka | obsah | odkazy | diskuse | ©K+P Šebkovi 2003 |