Koalí les a 12 apoštolů
Cape Otway a 12 Apostles
9.2.2003  - Dnešní den jsme se rozhodli zahájit menší odbočkou z Great Ocean Road k blízkému (necelých 40 km) starobylému majáku. K majáku se projíždí skrz národní park Cape Otway, kde nás dopravní značka hned upozornila na přítomnost koal, klokanů, krav a jiné zvěře. Park nám doporučili kamarádi, kteří Austrálii již několikrát navštívili a taky náš oblíbený kolega Lonely Planet. Z návštěvy majáku nakonec sešlo, protože jednak nebylo moc hezké počasí (honily se mraky) a za vstup do majáku chtěli 11 AUD (cca 180 Kč a to nám přišlo dost) na osobu. Rozhodli jsme se, že se tedy místo návštěvy nejstaršího majáku v Austrálii vypravíme na krátkou procházku-projížďku do lesa, jestli nespatříme nějaké, pro nás exotické, zvířátko. Měli jsme štěstí, hned co jsme uhnuli z asfaltky, po pár metrech prašné cesty jsme uviděli vysoko nad cestou na obrovském eukalyptu koalu. Popojeli jsme ještě tak 2 km do lesa, zaparkovali auto a šli na výzvědy pěšky. Pozorování koal je celkem snadné, stačí ji najít a pak se už jen v klidu dívat. Nejsou to příliš rychlá zvířata a hned tak nikam neutečou. Během dne buď spí (20 hodin), nebo jí (4 hodiny) listy eukalyptů-blahovičníků. Později jsme se dozvěděli, že ten blahovičníkový list je tak málo výživný, že koala vlastně nic jiného než jíst a spát skoro dělat nemůže. Z listí se také uvolňují silice, které na koalu působí narkoticky a tak při pohybu zvíře působí opile, což je i pravda. Během hodinové procházky po písečných lesních cestách a pěšinkách jsme zahlédli další dvě koaly ve větvích stromu. Pak jsme měli trochu delší vynucenou zastávku, protože nám úzkou lesní pěšinku zatarasilo stádo krav s telátky a my jsme se nějak nemohli rozhodnout projít těsně kolem nich, zvlášť když je člověk v Austrálii chvíli a přečetl si dost zpráv o hadech, pavoucích a jiné oblíbené místní havěti. I když jsme byli s fotografickými úlovky koal na stromě moc spokojeni, to nejlepší nás čekalo cestou zpět. Už jsme se autem pomalinku sunuli písečnou polňačkou zpátky na asfaltku, ale najednou se na cestu před námi vybatolila z lesa další koala. Uprostřed cesty se usadila a rozhlížela, a tak jsme ji mohli v klidu z asi 1,5 m vzdálenosti vyfotit. Pak se zmateně a "opile" odbatolila na opačnou stranu cesty a celkem mrštně vyskočila na pařez, kde nám ještě pár vteřin zapózovala. Zážitek ze setkání s divokou koalou nablízko jsme si ale dokázali vychutnat až zpětně, při setkáních s dalšími cestovateli z různých koutů světa, kteří měli už Austrálii skoro za sebou a o koalu nezavadili a taky nad vydařenými fotkami.
Z "koalího lesa" jsme se opět vrátili na Velkou oceánskou cestu a zastavovali se na různých výhledech na moře a rozeklané útesy. Bylo vedro, slunce pálilo, žraly nás mouchy a všude okolo spousta turistů. Moc pěkný byl pidivýlet-sestup na pláž pod Gibsonovými schody, odkud je k apoštolům co by kamenem dohodil - další pláž. Jenže protože to je vyhlášená turistická atrakce, parkování na rozpáleném parkovišti plném aut, průchod tunelem a po cestě plné turistů nás zrovna nadšením nad vyhlídkou nenaplnil. Petr po shlédnutí "povinných" dvanácti apoštolů (12 osamělých kusů skal v moři - je jich už jen jedenáct, mořská eroze už před 10 lety dohlodala své dílo) začal odmítat vystupování z auta a vůbec zastavování na dalších výhledech. Našli jsme takové docela opuštěné parkoviště a v silném větru jsme snědli oběd s výhledem na moře a s přítomností drzých žebravých racků. S větrem v zádech jsme už bez dalších zastávek pokračovali dál na severozápad. K večeru jsme se dostali až k vesničce Nelson, která leží na hranicích států Victorie a Jižní Austrálie. Zde jsme zakempovali v malém rodinném kempu tak na 8 stanů. V kempu bylo skoro plno, ale všichni obyvatelé přijeli autem s karavanem nebo velkými "aviemi", tedy s domkem na čtyřech kolech. Ne poprvé jsme si užívali australskou přátelskost a otevřenost, protože všichni "sousedé" považovali za povinnost přijít a prohodit pár slov, tak na půl hodinky. Občas se nám dostalo i platné cestovatelské rady. Naši sousedé byli Australané z Queenslandu na penzi, kteří pronajali svůj dům a už dva roky jezdí s karavanem po Austrálii a jsou vždy několik dní na jednom místě a užívají si to. Z kempu byl krásný výhled na parčík a řeku a podvečerem se nesl křik hejna papoušků galáhů a jiných ptáků, kteří hledali klidné místi na přenocování na vysokých araukáriích - palma, která vypadá jako jehličnatý strom. Na řece jsme objevili volně žijící pelikány a černé labutě, ale pozdní večer a únava nám už nedovolovaly podniknout fotografický výpad.


Naše první koala

Pózujíci koala

Racek

Gibsonovy schody poblíž apoštolů

Oblouk na Great Ocean Road

Racek

Ohlasy a vzkazy k článku ( Počet příspěvků: 0 )
Článek zobrazen: 4588 x

6.2.2003 
Nový kontinent
Přelet do Austrálie, Melbourne a Ballarat
 
8.2.2003 
Zlatá horečka
Muzeum v Ballaratu a Great Ocean Road
 
9.2.2003 
Koalí les a 12 apoštolů
Cape Otway a 12 Apostles
 
10.2.2003 
Modré jezero a klokaní kemp
Mount Gambier a Halls Gap
 
11.2.2003 
Okružní jízda národním parkem
Grampians
 
12.2.2003 
Velkoměsto Adelaide
Adelaide
 
13.2.2003 
Adelaide podruhé
Adelaide a Port Germain
 

k-gallery.cz
hostuje na serveru

K+P AWAY
Čtení pro iPad
Novostavby Online

fotogalerie  |   mapa  |   hlavní stránka  |   obsah  |   odkazy  |   diskuse ©K+P Šebkovi 2003