Okružní jízda národním parkem
Grampians
11.2.2003  - Dnes jsme chtěli vidět co nejvíc z Grampians. Dopoledne jsme se stavili v moc pěkném informačním centru národního parku a kulturním centru místních aboridžinálců-křováků. Koupili jsme si podrobnou místní mapu a získali bližší přehled o tom, kam se vypravit a co za den zvládnout. Petr si taky koupil vracecí bumerang a hned ho vyzkoušel. To vracení ale musí ještě trochu trénovat, protože se to jen "nablíží" tak na půl cesty, ale i to je úspěch.
Pak jsme vyrazili autem na prohlídku samotných Grampians. Vyjeli jsme do sedla a že se pojedeme podívat na červené eukalypty v jednom z údolí. Odbočili jsme z hlavní silnice a slušně se tvářící asfaltka brzy přešla v prudce klesající serpentinovatou štěrkovou a hodně kamenitou cestu s několikacentimetrovou roletou, která se po sjezdu do údolí změnila v cestu z oranžového prachu, písku a kamení. Po kodrcání se asi 10 km po takovém povrchu a zjištění, že nás čeká stále ještě minimálně 20 km stejné cesty tam, k těm červeným eukalyptům a pak totéž nazpět, jsme to vzdali. My, zpovykaní Evropani jsme tehdy ještě nevěděli vůbec nic o pravých australských silnicích a mysleli jsme si, že tam, kam jedeme se v životě nemůžeme naším Nissanem dostat. Chyba lávky. Po pár dnech jsme už byli mnohem ostřílenější a troufalejší, takže jsme pak po takových roletových cestách jezdili běžně a bez zaváhání. Potkat takovou cestu ke konci pobytu, tak nám těch 40 km k eukalyptům přijde jako krátká projížďka. Jenže na začátku cesty to pro nás byla nepřekonatelná překážka.
Nicméně "v srdci" blahovičníkového lesa v údolí byl klid a ticho přerušovaly jen cikády, sem tam proletěl motýl, blahovičníky voněly a banksie kvetly. Bylo vedro, listí vrhalo pruhované stíny a kolem nikde nikdo. Jenže jsme neměli náladu a možná ani moc času na to meditovat nad tichem, které bylo všude kolem nás a nad obrovským prostorem, který nás obklopoval. Gestem zpovykaného Evropana jsme otočili auto a vydali jsme se za dalšími turistickými zajímavostmi, které nám poradily naše knihy, internet, prospekty a taky kamarádi.
Vrátili jsme se na asfalt a další zastávkou byla vyhlídka Borooka. Z ní jsme poznali, kde kempujeme, protože jsme měli "podhůří" jako na dlani. Další místo na dnešní trase byly slavné balkóny, které jsou vyfotografované na každém prospektu o Grampians. Když jsme tam konečně došli lesem, který zřejmě dost nedávno vyhořel, tak nás překvapilo, jak jsou ty "balkóny" vlastně malé - takové dvě čelisti nad sebou asi 4 m dlouhé. Moc nás nenadchly, to mnohem zajímavější byla vyhlídka u parkoviště na začátku hřebene, která nabízela pohled 360 stupňů na okolní kopce-hory. Bylo vedro a tak jsme snili o zmrzlině a chladu. Šance na ochlazení byla u nedalekých vodopádů McKenzie. Strmá cesta po schodech dolů k vodopádům stála rozhodně za to a řada lidí se v bazénu pod vodopádem koupala. Jenže po výstupu zpět k parkovišti nebylo po ochlazení z vodopádu ani památky. Ještě že tam měl místní zmrzlinář svůj stánek a my jsme mohli dát první a domácí australskou zmrzlinu. Přišla nám vhod a byla skvělá.
V plánu dne bylo ještě jedno místo. To se vázalo k místním aboridžinálským kmenům a jednalo se o nástěnné kresby. Cesta byla trochu dobrodružná, protože se asfaltka opět změnila v prašnou silničku s roletou, ale tentokrát to bylo po rovině a necelých 10 km daleko. Místo jsme našli a kresbu zpodobňující "ducha stvořitele" Bunjila jsme taky objevili. Okolí samotného místa s kresbou bylo takové osamělé a tajemné, ale byl tam "klid a mír" a zajímavý výhled na stromy, pole a siluetu hor. U parkoviště jsme na odpočivadélku povečeřeli a pak jsme se vydali zpět do hor na 360 stupňů vyhlídku obdivovat západ slunce. Po západu slunce jsme se za tmy vraceli jak k autu, tak z hřebene Grampians do kempu v podhůří. Jeli jsme dost opatrně, protože nebylo skoro nic vidět, silnice byla kroucená a taky za soumraku vycházejí zvířata z úkrytů, na pastvu a tak. Možná, že si řidiči předjíždějících aut ťukali na čelo, ale nám to bylo jedno, lepší jet pomalu, než potkat čelně klokana či jiné zvíře.


Prašná cesta

Typická značka

Brambuk centurm v Halls Gap

Západ slunce nad Grampians

Bunjil Shelter

Ohlasy a vzkazy k článku ( Počet příspěvků: 0 )
Článek zobrazen: 3430 x

9.2.2003 
Koalí les a 12 apoštolů
Cape Otway a 12 Apostles
 
10.2.2003 
Modré jezero a klokaní kemp
Mount Gambier a Halls Gap
 
11.2.2003 
Okružní jízda národním parkem
Grampians
 
12.2.2003 
Velkoměsto Adelaide
Adelaide
 
13.2.2003 
Adelaide podruhé
Adelaide a Port Germain
 
14.2.2003 
Výlet národním parkem
Flinders Ranges
 
15.2.2003 
Outbackem k opálům
Coober Pedy
 

k-gallery.cz
hostuje na serveru

K+P AWAY
Čtení pro iPad
Novostavby Online

fotogalerie  |   mapa  |   hlavní stránka  |   obsah  |   odkazy  |   diskuse ©K+P Šebkovi 2003