Letíme na jih
Auckland, Christchurch
27.3.2003
- Ráno nám počasí také ukázalo ne moc příjemnou tvář, protože pršelo, ale to je také Nový Zéland. Než jsme se vybatolili z našeho úžasného pokoje a zabalili batohy, přestalo pršet, ale mraky se tvářily pořád hrozivě. Dnešní den byl ve znamení přesunu na jih do Christchurch.
Před odletem z Aucklandu jsme ale chtěli ještě vyměnit nějaké peníze a trochu se projít. Hledali jsme American Express, který byl všude značený, ale ve městě jsme ho nikde nemohli najít, až jsme se prokousali telefonním seznamem a došli jsme na ústředí AmEx. Tam jsme zjistili, že všechny směnárenské pobočky American Express od ledna 2002 už na Zélandě neexistují. Nevadí, naštěstí většina bank mění cestovní šeky bez jakýchkoliv poplatků za dobré kurzy.
Pak jsme se byli podívat v místním zábavním centru-multikině, které vypadalo pěkně moderně bláznivě. Taky jsme objevili další přírůstky do soch kravího stáda.
Kolem půl jedné už jsme ale byli připravení s batohy na nasednutí do AirBusu směr letiště. Autobus přijel skoro hned, tak jsme se těšili, že na letišti budeme brzy. Omyl, autobus ještě objel centrum Aucklandu po všech možných hotelích a hostelech, takže jsme to měli ještě s prohlídkou a na letiště jsme přijeli tak akorát na check-in. Dopadlo to dobře, jen naše přes váhu batohy (Petrův) dostaly visačku HEAVY (24 kg) a my upozornění, že příště už nám to bez placení nadváhy neprojde. Ještě že nechtěl vážit naše příruční zavazadla...
Let trval něco málo přes hodinu, ale dostali jsme hned zpočátku zpoždění, protože na runway bylo hejno ptáků. Brzy je vyplašili a my jsme mohli odletět. Mraky nám ale brzy zakryly výhled, takže ze severního ostrova jsme z letadla neviděli nic. Jižní ostrov nám ukázal hezčí (bezmračnou tvář), ale vypadal hodně vyprahle. V Christchurch jsme se dozvěděli, že jim strašně dlouho nepršelo a že docela zoufale čekají na déšť.
Hned na letišti začal závod s časem, protože jsme se potřebovali do 17 hodin dostat do půjčovny aut, abychom vyzvedli auto. Z letiště jsme vyšli ve čtvrt na pět a hned jsme skočili do taxi-mikrobusu, který nás včas dovezl k půjčovně. Paní řidička slíbila, že tam do pěti hodin určitě bude. Byla, ale byla to honička... Vyzvedli jsme auto, Toyotu Corollu, r.v. 1994, přepakovali batohy a odjeli směr kemp. Hned po ubytování jsme zjistili, že jsme se asi připletli do nějakého školního výletu, protože po kempu se pohybovaly skupinky kluků nebo holek různého věku a¨všichni dělali rámus. To jim vydrželo docela dlouho, že jsme přemýšleli, jestli máme vylézt ze spacáku, ale únava byla silnější.
Ohlasy a vzkazy k článku (
Počet příspěvků: 0
)
Článek zobrazen: 2299 x
| |
|
k-gallery.cz hostuje na serveru
Čtení pro iPad
Novostavby Online
|