Útěk před deštěm
Alice Springs
20.2.2003
- Předpověď počasí se nepovedla. Celou noc lilo a ráno po sluníčku přes ubrečené mraky ani památky. Pořád pršelo, i když to nebyly proudy vody, bez deštníku nebo nepromokavé bundy se venku být nedalo. Plán na den, že zůstaneme a půjdeme znovu do Canyonu jsme tedy zavrhli a rozhodli jsme se pro přesun jinam, že mraky třeba nebudou mít přes 500 km na délku.
Ještě že jsme byli v kempu skoro sami a mohli jsme zajet autem až pod střechu umyvárny, abychom alespoň lidsky zabalili. Všechny věci jsme ze stanu v rychlosti přeházeli do auta, s autem jsme zajeli k umyvárně a tam jsme všechno srovnali a zabalili na své místo. Mokrý stan jsme pak sušili jinde, kde bylo chvíli sluníčko - viz foto.
Po sbalení jsme se vydali na 530 km dlouhou cestu na východ a sever do Alice Springs a doufali jsme, že tam snad bude lepší počasí. Celou dobu nás ale pronásledovaly mraky s deštěm, a když už nepršelo shora, byla voda na silnici. V Austrálii totiž v některých oblastech prší tak málo, že se naprosto neobtěžují se stavbou mostů, můstků a jiných vymožeností proti vodě. Terénní vlny jsou silnicí kopírovány a ani neexistuje násep. Prostě se kus země trochu urovná a na něj se položí asfalt. Když zaprší, voda z krajiny celkem rychle mizí a v mezerách mezi jednotlivými terénními vlnami najednou teče potok. Když jsme viděli první, byli jsme trochu překvapení a museli jsme pořádně brzdit, protože jsme to nečekali. Na cestě z Kings Canyonu do Alice Springs jsme museli po hlavní 7x brodit, z čehož nejhorší a nejhlubší brod byl hned ten první, asi 10 km od Kings Canyonu.
Po 100 km jízdy dokonce přestalo pršet a tak jsme pojali myšlenku, že bychom mohli vyzkoušet zkratku přes nezpevněnou cestu a ušetřit si tak asi 150 km. Jenže, když jsme pak viděli odbočku zalitou vodou, tak jsme se tohoto úmyslu vzdali a pokorně jsme se vrátili na asfalt. Po několika hodinách jízdy jsme se napojili na hlavní tah směr Alice Springs a na jednom z parkovišť nedaleko rozvodněné řeky jsme v teplém větru a v probleskujícím sluníčku usušili během 10 minut náš totálně promočený stan.
Ani druhý pokus dostat se k Meteorite Craters po nezpevněné cestě nevyšel - byla šance se k nim dostat po 10 km jízdy do hlavního tahu, ale když jsme po pár metrech jízdy brodili 20 cm bahna, raději jsme rychle otočili auto a opět se pokorně vrátili na asfalt a pokračovali jsme do "civilizaceů.
Když jsme dojeli do Alice Springs, pro změnu pršelo. Na odbočce ke kempu jsme viděli první překážku - v Alice Springs se rozvodnila řeka tak, že tekla přes silnici, a tak jsme se raději nepouštěli do brodění docela silného proudu a nechali jsme to místním. My jsme se vrátili na 4 km vzdálený most, dostali jsme se na druhou stranu a dojeli ke kempu. V kempu nás přemluvili na to, ať s nimi uzavřeme členství a budeme dostávat 10% slevu na ubytování. využili jsme toho a rozhodně jsme nelitovali - ušetřili jsme tak přes 150 AUD za celý zbytek cesty, jen nás trochu mrzelo, že jsme se nestali členy BIG4 dříve...
Vzhledem k dešti a pesimistické předpovědi počasí na další dny se nám zrovna nechtělo znovu namáčet náš suchý (větrem, sluncem a Petrem usušený) stan. Zvolili jsme proto variantu bydlení pod střechou a dopadlo to tak, že máme hangár s obrovskou kuchyní, televizí a 10 pokoji jen sami pro sebe.
Vydali jsme se na průzkum do města a na třetí pokus našli správnou internetovou kavárnu, kde jsme se mohli připojit z našeho počítače k síti a dodat tak chybějící informace o naší cestě. Majitelem kavárny je Švýcar, se kterým se dalo docela dobře povídat, ale my jsme měli hromadu práce s posíláním našich posledních zážitků.
Co se bude dít zítra, uvidíme. Předpověď počasí neslibuje žádný zázrak - bouřky nebo přeháňky na většině území Austrálie, tak nevíme, kam budeme před deštěm utíkat.
A co myslíte - chvíli po našem ubytování přestalo pršet a celou noc už ani nekáplo.
Ohlasy a vzkazy k článku (
Počet příspěvků: 0
)
Článek zobrazen: 3894 x
| |
|
k-gallery.cz hostuje na serveru
Čtení pro iPad
Novostavby Online
|