Kolem jednoho monolitu a Mnoha hlav
Uluru a Kata Tjuta
18.2.2003
- Další den v NP Uluru-Kata Tjuta nezačal zrovna romanticky. Asi v půl třetí ráno nás probudilo dusno a prudký vítr, ale žádná bouřka se nekonala. Před půl sedmou ráno se vzbudil nedaleký strom obsypaný papoušky a ti ztropili neuvěřitelný rámus a budíček pro Katku. S vidinou červeně zabarveného Uluru při svítání Katka vylezala ze stanu s foťákem a vydala se na vyhlídku nad kempem )na písečné duně. Jenže ani teď se Uluru neoblékla do červeného kabátku, protože byly stále mraky. Nás to ale neodradilo a po pozdní snídani jsme se vydali k Uluru znovu, abychom si prohlédli opravdu pěkné Kulturní centrum (nesmí se tam fotit, ale dá se tam koupit spousta suvenýrů a maleb v galeriích). Kolem poledne jsme se vydali k útvarům Olgas - Kata Tjuta (aboridžinálsky Mnoho hlav), vzdáleným na dohled (45 km) od Uluru. Počasí je takové zvláštní. Je opar, mraky, šedivo, ale zároveň příšerné dusno. Stavíme na velké vyhlídce na Kata Tjuta, ale počasí nám skoro znemožňuje fotit - větrem padá stativ a pak dokonce přišla přeháňka. Na parkovišti u Kata Tjuta stavíme a vydali jsme se na kratší túru do kaňonu slepou soutěskou Walpa, ale cestu a vůbec celý den nám znepříjemňují drzé mouchy. Na každého si sedají a nechávají se vozit. Každý jsme jich měl na sobě tak stovku (hlavně na zádech a kobouku). Z nevyspání jsme utahaní - vedro a papouščí budíček, ale přesto jsme ještě po návratu od Olgas udělali kolečko kolem Uluru a projeli přeprškou.
Po večeři se ještě jednou vydáváme na vyhlídku k Uluru. Obloha je zatažená a naděje, že těsně před západem vykoukne sluníčko a Uluru ještě více obarví do ruda je malá. Slunce jsme nakonec zapadat neviděli, ale pohled na Uluru stál za to, i když to nebylo úplně to, co jsme chtěli vidět.
Z Yulary máme ještě jeden zážitek. Včera jsme se rozhodli, že si v Austrálii poprvé dáme zmrzlinu, našli jsme zmrzlinárnu a objednali si zmrzlinu. Až potud by to byla obyčejná nuda, ovšem v okamžiku, kdy začal zmrzlinář plnit kornoutek "kopečkem" zmrzliny o velikosti zednické lžíce, zpozorněli jsme. Oba jsme si neprozřetelně dali dva kopečky a pak jsme měli co dělat, protože zmrzlina byla jednak docela těžká a jednak kvůli vedru rychle tála. Musel na nás být asi pohled, jak se snažíme udržet zmrzlinu na kornoutě z jedné strany, zatímco nám z druhé strany kornoutu crčí neuchytitelný pramínek rozteklé zmrzliny. Bylo to skvělé, ale tak syté, že jsme až dovečera nemohli nic pozřít (kromě pití).
Ohlasy a vzkazy k článku (
Počet příspěvků: 0
)
Článek zobrazen: 3934 x
| |
|
k-gallery.cz hostuje na serveru
Čtení pro iPad
Novostavby Online
|