Rozloučení se Singapurem
Chinatown a Arabská čtvrť v Singapuru
5.2.2003  - Dnešní den po ránu pro změnu pršelo. Byli jsme nějak utahaní z předchozích dní, a tak jsme si naordinovali "klidnější den" s delším lenošením v posteli. Jakmile před polednem přestalo pršet, vyrazili jsme na výzvědy do jiné části čínské čtvrti. K našemu překvapení se tam nalézaly nejen moc pěkné uličky s tradičními nízkými domky, ale také nádherné chrámy a pidikrámky. Mělo to mnohem lepší atmosféru, než moderní okolí našeho hotelu.
V nejstarším chrámu celé čtvrti jsme dokonce opět shlédli taneční představení se lvy a tygry. Teď už víme, co to znamená. Je to lví tanec a má přinést chrámu, obchodu anebo i rodině štěstí po celý lunární rok. Lev tančí před obětinami (mandarinky), pak je "sežere" a nakonec vyplivne slupky, jako že je vše OK. V chrámu to bylo zvlášť působivé. Pak jsme ale jako mávnutím proutku přešli do "city" - a kolem nás byla jen obchodní centra, bankovní zastupitelství, studené skleněné obrovské budovy. Na pohled je to sice pěkná a moderní architektura, ale rozhodně nemá toho "lidského ducha". Nicméně jsme, ač téměř ztraceni mezi mrakodrapy, opět "přibloudili" k nějakému chrámu. Vypadal jako brána do jiného světa. Kromě vlastní svatyně, nádvoří a pecí chrám zdobily nejdelší vonné tyčinky, jaké jsme kdy viděli. A celé to hektično business čtvrti se najednou jakoby zklidnilo, zmizelo, jako dým, co stoupá z těch tyčinek a pecí...
Až na Zélandě jsme zjistili, že tyhle maxi-tyčinky jsou ty, které se zapalují za duši mrtvého. Jsou zkroucené do spirály a když se pověsí a zapálí, vytvoří "zvon". Viděli jsme tam ještě jednu zajímavost, které jsme si dosud nikde nevšimli. Před chrámem stály čtyři celkem veliké hliněné pece, ve kterých lidé pálili papírky s modlitbami.
Po příjemých zážitcích z etnických čtvrtí Singapuru jsme chtěli ještě vidět i tu poslední, Arabskou čtvrť. Ta sousedí z jedné strany s Koloniální čtvrtí, kterou jsme jen prošli a z druhé strany se prolíná s Indickou čtvrtí. Arabská čtvrť ale byla totální zklamání. Sice jsme viděli dvě velké mešity, ale v uličkách bylo relativně mrtvo, domky byly zadnedbané, odřené. Na ulicích ani nebyli lidé, obchůdky zavřené, takové divné prázdno. Prošli jsme dvě ulice a prchali jsme pryč, k lidem do civilizace. Cestou jsme ještě narazili na hřbitov, kde má být pohřbená i malajská královská rodina, ale ten hřbitov je vypadá skoro jako zarostlá skládka. Chtěli jsme ochutnat nějakou jinou kuchyni než čínskou a indickou, ale ani v našem obsažném průvodci Lonely Planet jsme nenašli žádnou zmínku o kuchyni a restauraci v Arabské čtvrti. Vzhledem k našim pocitům z této čtvrti je to asi pochopitelné.
Vydali jsme se tedy raději zpět do "naší" čínské čtvrti, abychom někde povečeřeli. Nedaleko Boat Quay jsme stranou turistického ruchu objevili jednu malou "nudlárnu" s malajskou kuchyní. Usadili jsme se u stolečku v podloubí a čekali, co bude. Poprvé jsme potkali komunikační bariéru, protože obsluhující paní mluvila anglicky tak, že jsme jí rozuměli každé třetí až páté slovo(v lepším případě) a zbytek jsme si domýšleli. K pití byl k mání pouze jasmínový čaj, který chutnal jako pomeje a jídlo se nám špatně vybíralo, protože nebyly ani obrázky a tak se výběr omezil na "not too hot". Nakonec to snad dopadlo ke spokojenosti všech - my jsme se dobře najedli a paní se tvářila spokojeně, že nám chutnalo. Cestou domů jsme se ještě stavili na naše oblíbené vařené-pařené kokosové koláčky u Tana a okruh zážitků "volného času v Singapuru" se uzavřel. Další den brzo ráno totiž odjíždíme na letiště a letíme do Austrálie.
Ještě pár slov ke Koloniální čtvrti. Ono je to vlastně jenom pár budov, které z piety nebo z nutnosti nezbourali a nenahradili mrakodrapy. Proto třeba katedrála, docela velká budova na poměry 19.století, zůstává skrytá a úplně utopená mezi budovami obchodního centra Raffles City, podobně je tomu s Parlamentem a Královniným divadlem. Patrně nejslavnějším jménem ze Singapuru je jeho bývalý guvernér Sir Raffles, po němž je pojmenováno několik ulic, hotel a obchodní centrum. Ten hotel je krásná bílá viktoriánská budova a stále slouží svému účelu, ovšem pro tu nejmovitější klientelu. My jsme se spokojili s průchodem arkádami a nakouknutím do obchůdků zvučných jmen jen zvenku. Ovšem největší zážitek z Koloniální čtvrti bylo zjištění, že v nejdražší části Singapuru hned naproti radnici se nachází obrovské kriketové hřiště. (něco jako kdybyste viděli dokonale střižený trávník o velikosti celého Staroměstského náměstí v Praze). No, místní Singapore Cricket Club a Singapore Recreational Club rozhodně nemohou patřit mezi chudé společnosti.


Nejstarší chrám v čínské čtvrti

Vonné tyčinky

Lví tanec II

Chrám ztracený mezi mrakodrapy

Pec pro pálení modliteb

Obětní vzpomínkové tyčinky

Indický chrám v čínské čtvrti

Náměstí před radnicí s kriketovym hřišťem

Mešita v Arabské čtvrti

Ohlasy a vzkazy k článku ( Počet příspěvků: 0 )
Článek zobrazen: 5406 x

3.2.2003 
Ptačí park
Jurong Bird Park v Singapuru
 
4.2.2003 
Různé tváře Singapuru
čínské zahrady a Indická čtvrť v Singapuru
 
5.2.2003 
Rozloučení se Singapurem
Chinatown a Arabská čtvrť v Singapuru
 
6.2.2003 
Nový kontinent
Přelet do Austrálie, Melbourne a Ballarat
 
8.2.2003 
Zlatá horečka
Muzeum v Ballaratu a Great Ocean Road
 
9.2.2003 
Koalí les a 12 apoštolů
Cape Otway a 12 Apostles
 
10.2.2003 
Modré jezero a klokaní kemp
Mount Gambier a Halls Gap
 

k-gallery.cz
hostuje na serveru

K+P AWAY
Čtení pro iPad
Novostavby Online

fotogalerie  |   mapa  |   hlavní stránka  |   obsah  |   odkazy  |   diskuse ©K+P Šebkovi 2003