Modré jezero a klokaní kemp
Mount Gambier a Halls Gap
10.2.2003
- Na dnešní den bylo naplánováno několikahodinové nakouknutí do státu Jižní Austrálie do městečka Mount Gambier, které je postaveno na úpatí několika vyhaslých sopek. V několika kráterech jsou nyní jezera a jedno z nich se vyznačuje změnami barev. V letním období je šmolkově modré, ale v ostatních ročních obdobích je barva šedá. Nikdo zatím neví, co stojí za změnami barvy. Ne, že bychom tomu chtěli přijít na kloub, ale chtěli jsme to jezero vidět. Opravdu je pořádně modré. Objeli jsme kráter po "vyhlídkové" silnici a pak se nám v městečku podařilo připojit k internetu. Ještě předtím, než jsme Mt. Gambier a Jižní Austrálii opustili, zastavili jsme se v "propadlé zahradě". Ta byla vytvořena v 19.století v proláklině a vypadá to tam moc pěkně. Akorát už byla většina kytek odkvetlá, takže některé fotky nejsou zrovna barevné.
Pak jsme pokračovali směrem na východ, zpátky do státu Victoria, do pohoří Grampians přes město Hamilton. Už když jsme se blížili k Hamiltonu, všude kolem byly neuvěřitelně rozlehlé lány obilí a z dálky na nás vykoukly špičky pohoří Grampians. V Hamiltonu jsme jenom doplnili proviant a už jsme pospíchali do hlavního centra národního parku Grampians, do Halls Gap. Cestou jsme viděli spoustu značek varujících před klokany. V příkopech jsme viděli zbytky mnoha klokanů, kteří autům neutekli. Halls Gap byla taková dlouhá česká Lhota, která má jen jednu řádku domů podél silnice. Ubytovali jsme se v kempu, postavili jsme stan a za chvíli jsme si připadali jako v zoo. Za stanem nám pořád něco šustilo a po bližším zkoumání jsme objevili 3 klokany, kteří se tam v remízku pásli. Hned vedle našeho stanu na větvi často poposedávala kookabura (ledňák obrovský), zřejmě měla v blízkosti hnízdo. A abychom nebyli ochuzeni o další ptačí druhy, poletovali kolem řvoucí papoušci (asi galaghové/galagy), korely a pak ještě nějací, které jsme neidentifikovali.
V poklidu jsme připravovali večeři, když jeden z klokanů vyhopkal na louku se stany. Začal se pást, jako by se nechumelilo a vlastně ho nikdo z kempujících hostů příliš nebral na vědomi, prostě normálka, klokan v kempu. Asi jen pro nás to bylo docela velké překvapení, ale dobře jsme ho maskovali. Když jsme nad tím pak přemýšleli, tak ekvivalent výskytu papouška v českém prostředí by byl pravděpodobně holub nebo vrabec a četnost spatření klokana byla určitě vyšší, než jak často je vidět zajíc na poli v našich zeměpisných šířkách. Pro nás to ale bylo příjemné zoo.
Ohlasy a vzkazy k článku (
Počet příspěvků: 0
)
Článek zobrazen: 4287 x
| |
|
k-gallery.cz hostuje na serveru
Čtení pro iPad
Novostavby Online
|