Díra Bílého muže zblízka
Coober Pedy a Breakaways
16.2.2003  - Abychom si měsíční krajinu s krtčími hromádkami náležitě užili, zůstali jsme v Coober Pedy ještě jeden celý den. Ráno jsme jeli na okružní jízdu s průvodcem po městě, dolech, podzemním ubytování a tak. Tohle hornické městečko je vůbec zajímavé. První opály tu objevili v roce 1915 a nyní tu žije asi 4000 lidí 45 různých národností. Kromě toho, že se lidé zabývají hledáním a těžbou opálů, musejí se také chránit proti výkyvům teploty.V zimě totiž venkovní teploty často klesají na -5C během noci a v létě vedro o teplotě 50C přes den taky není nijak výjimečné. Během naší návštěvy bylo v podvečer asi 38C ve stínu. Tudíž přes den to mohlo být tak 43-45C. Jako osvědčená ochrana před vedrem i zimou se používají zemljanky, totiž "piskojeskyňky" - dugouty.
Dug out je vydlabaný příbytek v pískovci, protože v něm se drží příjemná teplota kolem 24C celý rok bez ohledu na roční období. Nevýhodou dugoutů je to, že se musí celoročně a i celodenně svítit, protože z důvodu udržení příjemné teploty uvnitř se otvory v pískovci omezují na minimum - tj. jedny vstupní dveře a šmytec. Pískovcové příbytky - dugouty ale "došly" už asi před patnácti lety, takže si nově příchozí musejí stavět nadzemní domky, nicméně na dugouty nikdo nedá dopustit. Po úpravě stropu a stěn bezbarvým lepidlo-lakem a pokrytí pískovcové podlahy betonovou vrstvou se z dugoutu stane ideální a doslova bezprašné prostředí. Výhodou je snadná udržovatelnost, stálá teplota, relativně snadná rozšiřovatelnost (zkrátka si pozvete důlní stroj, aby vám to vybagroval a do večera máte o místnost(i) více. V dugoutu lze najít nejen obydlí, hotel, restauraci, ale také kostel, jak je vidět na jedné z fotografií.
Nejslavnější věcí z Coober Pedy není dugout,ale opát. Opály, které se tu těží se nejprve získávaly přímo z povrchu, pak z naplaveniny (do hloubky 3m) a teprve od 60.let se začaly hloubit štoly, které bývají tak 30-50 m hluboké. Vlastníkem místa k dolování se může stát kterýkoliv jednotlivec (ani nemusí být občanem Austrálie)za 65 AUD na rok, společnostem se tu místa nepronajímají. Dolování je přísně zakázáno na pozemku města, takže jsou doly roztroušeny v blízkém okolí, v podstatě okamžitě za hraniční čárou městského pozemku. Zvlášť kvůli tomu není není v Coober Pedy příliš bezpečno na noční procházky. Mimo městský pozemek lze "dolovací místo" získat prakticky kdekoli, takže i v místě, kde byste to nečekali, jsou třeba šachty (tak 0.5-2m v průměru), samozřejmě nechráněné, nepokryté. Ve městě samém je tedy velká spousta varovných cedulí, ale ani to nepomáhá a během roku dost lidí do některé té šachty spadne a většinou 20-30 z nich skončí špatně.
S naším průvodcem, bývalým hledačem opálů, jsme se byli podívat v pěkném podzemním dole-muzeu Umoona, kde nám předvedli na filmu vznik opálů a co si o tom myslí Aboridžinálové a jejich legendy. Taky jsme byli v dole samotném, ukázali nám různé důlní stroje a taky obchod. Vůbec se nám z příjemných neklimatizovaných prostor nechtělo.
Opál z Coober Pedy je většinou namodralý s různými záblesky - červené, zelené, žluté. Nejvzácnější opál je opál černý, ale ten se tady v podstatě nenalézá. Abychom si hledání opálů vyzkoušeli na vlastní kůži, zavezl nás náš průvodce Rudi na místo, kde lze volně hledat, abychom zkusili své štěstí. Jmenuje se to Jewelers Shop - Klenotnictví a volné hledání na již vytěžených haldách se nazývá fossicking nebo noodling a není k němu potřebné žádné povolení. Rudi nás poučil o vrstvách, a kde opál hledat a nechal nás tak 20 minut osudu. Něco jsme našli, ale opál to nebyl. Asi jsme vypadali docela zkroušeně, a tak jsme dostali malý světlemodrý kousek opálu od Australanů, kteří s námi byli ve skupině a byli úspěšnější, resp. věděli jak na to. Ještě nám poradili, že nejlepší je opál opatrně očistit a pak jej uchovávat v lahvičce s glycerínem. Uvidíme doma, zda se to povede. Odpoledne jsme se na místo činu vrátili sami ještě jednou a tentokrát jsme ulovili krásný nazelenalý opál. Ale chuť k delšímu usazení v Coober Pedy jsme tím nezískali, voda a zeleň nám přeci jen začíná scházet.
Po úspěchu na haldě jsme se ještě podnikli výjezd 40 km na sever od Coober Pedy k nádherně barevným pahorkům Breakaways a k "slavnému" Dingo fence - plotu, který brání dingům ve volné migraci po Austrálii. Když jsme se vrátili do kempu, zjistili jsme, že náš stan je jaksi společensky unaven. Byl splasklý a při bližším zkoumání jsme objevili, že vedrem praskly tyčky u stanu. Ještě, že jsme před odjezdem nespoléhali na stav tyček a máme náhradní. Zbytek odpoledne jsme se pak chladili v plechové skruži a vodě kempového bazénu.
Odpoledne přijeli do kempu další cestovatelé, kteří se usídlili hned vedle nás. Byli to dva mladí Francouzi z Bretaně, kteří jeli "naší" trasu obráceně. Měli spoustu zážitků a my jsme se s nimi dělili o ty naše až dlouho do noci. Chvílemi jsme mluvili anglicky, chvíli francouzsky, ke slovu přišly fotky, mapy a různé zajímavé rady a vychytávky.


Podzemní kostel v Coober Pedy

Golfové hřiště v Coober Pedy

Podzemní galerie v Coober Pedy

Varovná značka v Coober Pedy

\\

Náš unavený stan

Breakaways

Castle v Breakaways

Dingo fence - plot proti dingům

Ohlasy a vzkazy k článku ( Počet příspěvků: 0 )
Článek zobrazen: 3647 x

14.2.2003 
Výlet národním parkem
Flinders Ranges
 
15.2.2003 
Outbackem k opálům
Coober Pedy
 
16.2.2003 
Díra Bílého muže zblízka
Coober Pedy a Breakaways
 
17.2.2003 
Vyprahlou Austrálií k slavnému monolitu
Uluru
 
18.2.2003 
Kolem jednoho monolitu a Mnoha hlav
Uluru a Kata Tjuta
 
19.2.2003 
Mokrý rudý střed Austrálie
Kings Canyon
 
20.2.2003 
Útěk před deštěm
Alice Springs
 

k-gallery.cz
hostuje na serveru

K+P AWAY
Čtení pro iPad
Novostavby Online

fotogalerie  |   mapa  |   hlavní stránka  |   obsah  |   odkazy  |   diskuse ©K+P Šebkovi 2003